Jdi na obsah Jdi na menu

Pravčická brána

6. 7. 2012

 

Pravčická brána – výlet KOKO, KoKina, Kuba


HřenskoTři prameny (3 km) - odbočka k Pravčické bráně (5 km) - Pravčická brána a zpět (6 km) - Mezní Louka (12 km) - Mezná (14 km ) - Soutěsky (14,5 km) - přístaviště v Edmundově soutěsce (15,5 km) - dolní přístaviště (16,5 km) - silnice (18,5 km) - Hřensko (19 km)

 

Takto je popsán výlet na webu Hřenska. My jsme z něho vycházeli, ale kapánek jsme si ho poupravili. Ráno raníčko jsme vstali ve 4:15 hodin. Autem jsme sjeli k Vltavě, kde jsme zaparkovali. Tramvají jsme se popovezli do Jindřišské, odkud je to na Hlavní nádraží co by kamenem dohodil a zbytek došel pěšky.

Došli jsme na naše oblíbené nástupiště číslo 5 – vždy odjíždíme z 5 nebo 6 … proč taky ne, čím dál, tím lépe, že? V 6:29 hodin už vlak EC Alois Negrelli ( cena za vlak – 3 lidi skupina a zpáteční za 683 Kč ) vyrazil směr Děčín.

Přestup na autobus do Hřenska byl poměrně zajímavý, poklusem s přebíháním silnice tam a zpět, avšak klapnul. Svezli jsme se BUSem do zastávky Hřensko-Pravčická brána. ( Cena za autobus 3x25 Kč ) Takže jsme se na trasu napojili na rozcestí Tři prameny. Vyrazili jsme po červené značce a vystoupali kamenitou lesní cestou mezi jednotlivými skalami.

(01_KoKina_IMG_5626web) (03_KOKO_IMG_7139web)

Po strmém úseku cesty jsme přišli k odbočce k Jeskyni českých bratří, (05_KOKO_IMG_7147web) využívané exulanty v době pobělohorské.

Vrátili jsme se zpět na značku a pokračovali k odpočinkovému místu pod Pravčickou bránou. Nespokojili jsme se s pohledem „zespodu“ (06_KoKina_IMG_5653web)

a vydali se asi 0,5 km vzhůru upraveným chodníkem. První, co je z přístupové cesty vidět, je výletní zámeček Sokolí hnízdo

(07_KoKina_IMG_5655web) (06_KOKO_IMG_7157web) , který byl vystavěn roku 1881 v alpském stylu, v naší republice zcela neobvyklém. Rod Clary- Aldringenů jej užíval k ubytovávání svých významných hostů.

(11_KoKina_IMG_5672web) (08_KOKO_IMG_7169web)

Dodnes je zachována stylová restaurace s původním zdobením dřevěných stěn a stropu. V prvním patře zámečku se nachází galeriie fotografií Juliuse Puflera s možností zakoupení plakátů, magnetů a pohledů tohoto fotografa.Výstavu jsme navštívili. Zámeček je úžasný, ale vypadá to, že už nějakou dobu chátrá a jestli to tak bude pokračovat, tak se časem asi rozsype a bude to velká škoda!!

Pravčická brána je největší přirozená skalní brána na našem kontinentu, národní přírodní památka.

(12_KoKina_IMG_5678web)(16_KOKO_IMG_7209web)(18_KOKO_IMG_7226web)

Je považována za nejkrásnější přírodní útvar Českého Švýcarska a tvoří symbol celé oblasti. Její rozměry jsou úctyhodné, přesto se při pohledu z blízka zdají býti ještě větší. Rozpětí oblouku u dna je 26,5 m, výška otvoru 16 m, šířka 7-8 m, minimální tloušťka 3 m, vrcholová plošina brány je 21 m nad jejím dnem. U brány jsme došli skupinku 5 kluků, kteří hráli na kytaru a zpívali (falešně). Chvílemi jsme litovali, že máme hudební sluch, ale když jsme se dozvěděli, jakou mají za sebou noc, bylo jejich „vytí“ poměrně pochopitelné. Jelikož nebylo ještě ani 10 hodin, museli jsme čekat, až se otevře hlavní brána do placeného areálu. (10_KOKO_IMG_7174web)

( vstupné: 75 Kč dospělý, 25 Kč děti 6-14let, studenti, důchodci – pro nás tedy za 175Kč . Otevírací doba: 15.3.-31.3.2012 denně 10:00 - 16:00 hodin, duben – říjen denně 10:00 - 18:00 hodin , listopad – březen je zavřeno.) Obsluhující personál přijíždí na pracoviště lanovkou (08_KoKina_IMG_5657web).

Od místa vstupu do areálu se rozbíhají upravené stezky a schodiště na jednotlivé vyhlídky, odkud jsme pozorovali a fotili samotnou Pravčickou bránu a kochali se působivými pohledy do blízkého i vzdálenějšího okolí.

(13_KoKina_IMG_5685web) (12_KOKO_IMG_7188web)

Musím uznat, že jsem byla ráda, že jsme byli vybaveni svačinou i pitím, neboť 75 Kč za klobásu a 50 Kč za velký pivko se nám zdálo přece jen kapku dost. (11_KOKO_IMG_7180web)

V informačním centru jsme pořídili všechny 4 turistické známky vztahující se k Českému švýcarsku ( 120 Kč). Slabě po poledni jsme pokračovali pohodlným úsekem tzv. Gabrielinou stezkou, zbudovanou v r. 1892. Stále jsme sledovali červenou značku a takřka po vrstevnici „obkreslili“ monumentální Křídelní stěnu a další útvary. Cestou jsme potkali vyhlídku, kde jsme se společně vyfotili pomocí samospouště. (25_KOKO_IMG_7319web)

Nakonec jsme sestoupili až na Mezní Louku. Mezní Louka leží v rekreační obci Mezná, v srdci národního parku České Švýcarsko. Původně tady stála lesovna. Od roku 1892 lázně, které byly změněné na hotel. Mezní Louka je dnes významnou křižovatkou turistických a cyklistických stezek, které protínají celou oblast národního parku České Švýcarsko. Je také jedním z východisek naučné stezky okolím Hřenska, která vede k Pravčické bráně. Značené trasy vedou i k Divoké a Edmundově soutěsce. U silnice směrem na Hřensko roste mohutný exemplář smrku ztepilého tzv. Cikánský smrk, který je vysoký 30 m a starý kolem 200 let.

My jsme navštívili hned první restauraci, která se namanula - U fořta a neudělali jsme dobře. Doporučuji poohlédnout se i po dalších zařízeních. Na upoutávce před restaurací jsme si vyhlédli kuřecí polévku za 30 Kč– říkáme si – paráda! Na jídelním lístku uvnitř restaurace byl pouze chřestový krém ( 59 Kč ), ostatní jídla byla spíše minutková a pohybovala se od 129 do 200 Kč zhruba, takže žádná turistická hospa... že? Po dotazu na kuřecí polévku jsme ji dostali, ale mohla být klidně teplejší a za 30 Kč jí mohlo být i více než 2 dcl. K tomu jsme si objednali pečivo, dostali jsme každý půlku krajíčku – prý domácího ořechového chlebu. No, já takový, když ho upeču doma označuji za „nevzešlý“ skoro sražený a tuhý. Jaké bylo moje překvapení, že ta půlka krajíčku každého stála 3 Kč. Ale pivo měli dobrý. Celková útrata U fořta tedy 189 Kč. A po modré značce klesáme do romantického údolí řeky Kamenice. (19_KoKina_IMG_5728web)(27_KOKO_IMG_7336web)(28_KOKO_IMG_7336web) Pokračujeme podél proudu Kamenice k přístavišti. Jediná cesta, která je možná, je člunem Divokou soutěskou.

(21_KoKina_IMG_5741web)(25_KoKina_IMG_5748web).

V přístavišti lodí na Divokou soutěsku byla v loďce volná 3 poslední místa. Akorát pro nás – hurá! Jen jsme si říkali, že „lístky“ na lodičky by mohly být pěkné a ne tisk z registrační pokladny, aby měl člověk přece jen památku, když cena přepravného není nakonec nijak nízká. ( pro nás za 180 Kč ) (24_KoKina_IMG_5747web)

Divoká soutěska
od velikonoc do konce října  9,00 - 17,00 hod.

Ceník: dospělí 60,-Kč děti, důchodci, invalidé 30,-Kč

Divoká soutěska měří 450m a plavba trvá cca 15 minut.

Další úsek cesty vede podél řeky Kamenice po různých lávkách a skrze tunýlky.

(31_KOKO_IMG_7380web)

Mezi soutěskami nás čeká odpočinkové místo s restaurací, kde je možné opéci si nějakou dobrotu na ohni(28_KoKina_IMG_5764web). Musím říci, že je príma, že jsou zde i toalety, ale jejich hygienická úroveň je mizerná!!! Podobná byla i nálada paní pokladní, která vybírala přepravné za člun Edmundovou soutěskou.

Edmundova soutěska

od velikonoc do konce října  9,00 - 17,00 hod.

Ceník: dospělí 80,-Kč děti, důchodci, invalidé, pes 40,-Kč

Edmundova soutěska měří 960 m a jízda trvá asi 20 minut. (pro nás za 240 Kč )

Jízda soutěskami je možná v obou směrech. Soutěsky jsou přístupné pouze plavbou ve člunu. Mají podobu skalnatého kanonu se strmými, často kolmými stěnami, vysokými 50 – 150 metrů. Některé části skal se v dávné minulosti utrhly a sesuly na dno soutěsky. Mnohé skalní věže mají zajímavé tvary (Skalní rodina, Strážce aj.)

Převozník pohání lodičku bidlem, stejně jako tomu bylo v době vzniku této atrakce. V průběhu plavby podává výklad o historii a současnosti soutěsek, popisuje roztodivné skalní útvary – tzv. obyvatele soutěsek.

(30_KoKina_IMG_5773web) (33_KOKO_IMG_7390web).

Něco málo z historie:

Soutěsky na Kamenici tvořily dlouhou dobu obtížnou překážku, kterou museli obyvatelé pravobřežních obcí Vysoké Lípy a Mezné zdolávat cestou do kostela v Růžové. Kamenice však byla nejen překážkou, ale i zdrojem příjmů – plavilo se tu dříví a při zimních tazích pstruhů a lososů nastávaly rybářům zlaté časy.

A do toho přišli odvážlivci s nápadem splout soutěsky na vorech. Pět dobrodruhů uzavřelo v roce 1877 zdánlivě šílenou sázku v hřenské hospodě U zeleného stromu, a pak na třech vorech vyplulo od Dolského mlýna do míst, kterým tenkrát lidé říkali „konec světa“. Čtyři metry dlouhá plavidla dopravila posádku bez úhony až do Hřenska. Tím byl položen základ využití soutěsek jako turistické atrakce.

Kníže Clary-Aldringen povolal italské odborníky a pod jejich vedením pak na 200 dělníků upravovalo soutěsky, pomáhal i Horský spolek pro České Švýcarsko. Byly zřízeny plovoucí chodníčky, mostky, vystříleny tunely, zasazeny lávky nad vodou a postaven jez. Dne 4. května 1890 byla slavnostně otevřena Tichá neboli Edmundova soutěska a restaurace v soutěskách. Provoz obstarávalo pět lodiček, převozníci v námořnických stejnokrojích poháněli a kormidlovali plavidla bidlem, což zůstalo dodnes ( za ty peníze mohou mít jednotné dresy i dnes). Divoká soutěska se svého otevření a první plavby dočkala o osm let později v roce 1898.

O oblíbenosti této atrakce si uděláme obrázek z doložených písemností z dvacátých let 20. století.

V Edmundově soutěsce převáželo 14 člunů, (34_KOKO_IMG_7402web) v Divoké 7, dohromady navštívilo soutěsky v průměru 160 000 lidí  ročně. Plavilo  se od sedmé hodiny ranní do tmy a byly stanoveny i přísné předpisy – v soutěskách  byl zakázán podomní obchod, žebrota, fotografování jako obchodní činnost a vylepování politických letáků.

Já osobně jsem si daleko lépe užila jízdu Edmundovou soutěskou – asi to bylo dáno i výkladem „bidelníka“, který se opravdu snažil. Moje oblíbená hláška přišla u umělého vodopádu: „Vodopád je mezinárodní spolupráce – Češi dali provaz a Němci vodu!“ Haha. No, ale je to síla, když se předvádí vodopád, je to jak když spláchneš toaletu!!! (31_KoKina_IMG_5782web).

Jinak údolí Kamenice ve mně nechalo dost smíšené pocity – na jedné straně úžasná, nedotčená příroda (22_KoKina_IMG_5744web) a na straně druhé, evidentní důkazy lidské činnosti (23_KoKina_IMG_5745web). Tyto odpadky byly podle mého názoru naplaveny při povodni v srpnu 2010. (7.8.2010 Obcí Hřensko se na řece Kamenici přehnala velká voda, vyhlášen stav nebezpečí.) Škoda jen, že se nenašel nikdo, kdo by je odklidil. Nevím tedy kdo a jak zde fungují určité struktury, ale myslím, že obec Hřensko vydělá na lodičkách dost peněz na to, aby zaplatila nějaké „adrenalinové nadšence“.

Výlet jsme zakončili ve Hřensku. Prohlédli jsme si tuto pohraniční obec, považovanou za bránu do nejpůvabnější oblasti Českého Švýcarska. V obchodě jsme si nakoupili něco k jídlu (200 Kč) a na zastávce se dočkali autobusu zpět do Děčína

( 75 Kč ). Jen pár minut jsme čekali na vlak EC Carl Maria von Weber. Před 20. hodinou jsme byli již v Praze. Počasí sice nebylo úplně ideální a na fotografování už vůbec ne ( všude bílá, „vymlácená“ obloha ), ale za celý den na nás spadlo pár kapek navečer ve Hřensku a pár kapek v Praze, než jsme doběhli TRAM 14, která nás dovezla k autíčku.

Musím uznat, že to byl moc krásný výlet a budeme se muset na Pravčickou bránu vrátit s Kačkou – nejlépe na podzim – buky budou zlaté …..přejeme dobré světlo Všem dobrým lidem.

 

Použité zdroje:

http://www.hrensko.cz/index.php?nid=6523&lid=cs&oid=1021950,

http://www.pbrana.cz/,

http://www.uforta.cz/,

http://www.ceskosaske-svycarsko.cz/turisticke-stezky.html,

http://www.soutesky-hrensko.cz/,

 

Náhledy fotografií ze složky Pravčická brána