Jdi na obsah Jdi na menu

Cinibulkova naučná stezka

21. 7. 2012

 

Cinibulkova naučná stezka Mšeno – výlet KOKO, KoKina, Káťa

 

Tentokrát nebylo vstávání na výlet tak drsné, i když 5:30 hodin taky není moc pozdě, že? Při pohledu z okna klesla některým členům nálada na bod mrazu. (01_KoKina_IMG_5807web) Jiní vtipkovali na téma, jaký je rozdíl mezi manželkou a mlhou … Kolem půl sedmé jsme parkovali Zrzku v Butovicích a využili služeb MHD. V 7:30 hodin jsme vystoupili z metra ve stanici Černý most. Bez potíží jsme našli stání autobusů číslo 1 a čekali na BUS do Mladé Boleslavi.( Bus pro 3 dospělé osoby 195Kč ). Čekání na autobus nám rychle uteklo, protože k odjezdu přišla i Anička Klausová, která jela hlídat vnuky do Krkonoš. Tak jsme to proklábosili.

V 8:45 hodin jsme přijeli do Boleslavi. Viděla jsem v okolí koleje, ale jak jsme autobusové nádraží objeli, úplně jsem se ztratila a najednou nevěděla, kde je. Ještěže jsem s sebou měla Koka a Káťu. Zakoupili jsme jízdenku na vláček do Mšena ( cena pro 3 dospělé osoby 92Kč )a v 9:14 vyrazili na cestu. (02_KoKina_IMG_5809web) Naše reakce byly docela rozpačité, vláček se šíleně coural, zajížděl asi 2x na vedlejší kolej, aby přejel ty správné výhybky a tak když jsme byli v 10:23 hodin na místě, byli jsme hodně rádi. Pohodlně jsme se dostali na náměstí,(01_KOKO_IMG_7415web) kde jsme rovnou vyhledali restauraci,(04_KoKina_IMG_5815web) protože jsme věděli, že ve skalním městě už pak nic nepořídíme. Rozhodli jsme se pro „plnotučný“ oběd s polévkou a pivem ( cena pro 3 lidi 385Kč ). Pěkně napapaní jsme pokračovali na radnici, kde jsme navštívili naše oblíbené „I“čko, pořídili Turistické známky ( 50Kč ), letáčky a chutě vyrazili na Cinibulkovu stezku. A nyní použiju popis z letáčku. Zeleně je text letáčku, černý text „leze“ z mojí hlavy :o)

Jméno Josefa B. Cinibulka, velice činorodého ředitele školy ve Mšeně, nese nádherná okružní stezka labyrintem skal v sousedství Mšena. Cesta byla vyznačena v roce 1946 žlutými psaníčky.

Naši cestu zahájíme na náměstí u radnice ( infocentrum ), odtud projdeme na konec Masarykovy ulice. V momentě kdy se po žlutých psaníčkách mělo odbočit do Karlovy ulice jsme se rozhodli, že celou cestu absolvujeme tzv. „v opačném gardu“. Zde odbočíme vpravo do Karlovy ulice, kde sejdeme na Podolec. Na rozcestí se dáme vlevo kolem hospody a mírně stoupáme až na Romanov. U prvních domků sejdeme vpravo na úvozovou cestu a hned se ponoříme do rokle Kačina.(24_KoKina_IMG_5892web) V tento okamžik jsme si potvrdili, že jsme tuto cestu absolvovali s dětmi před 15 lety a byli jsme rádi, že jsme tento dlouhý silniční úsek absolvovali z kopce a až na konci výletu. Tenkrát to jako počátek výletu bylo docela protivné. (26_KOKO_IIMG_7559web) Po chvíli odbočíme doleva a po krátkém stoupání se ocitáme ve skalách na místě zvaném PROLEZOVAČKY, u čočkovitých dutin v pískovcovém bloku. (27_KoKina_IMG_5902web) Prolézání skalních tunýlků se bude líbit hlavně dětem. Naše dítě již tak nejásalo a nic neprolézalo – naštěstí. Stezka brzy strmě klesá k jeskyni s názvem OBRAZNICE.(25_KoKina_IMG_5898web)(26_KoKina_IMG_5900web) (24_KOKO_IIMG_7542web) Tato umělá jeskyně sloužila za třicetileté války jako skrýš cenných předmětů, tedy i obrazů ( odtud její název ). Brzy doputujeme k odpočinkovému místu s prvním naučným panelem o okolních lesích. Dále pomalu stoupáme až k výhledovému místu zvanému jednoduše VYHLÍDKY. Vyhlídka nás potěšila nádherně situovanou lavičkou,(23_KOKO_IIMG_7534web) kterou jsme využili k odpočinku. (23_KoKina_IMG_5890web) Nejdříve jsme se všichni v jejím okolí a pak Káťa sama, napásli na borůvkách. (21_KoKina_IMG_5883web) Potěší nás pohled na Housecké vrchy a České středohoří. Vrátíme se a pokračujeme k rozcestníku Nad Studáneckou roklí, přejdeme silnici a vítá nás BLUDIŠTĚ.(17_KOKO_IIMG_7490web) Myslím, že se v něm dá opravdu zabloudit, navíc je tam místo, kde někteří pouze levitují … (20_KOKO_IIMG_7514web) Je to zřejmě nejatraktivnější část trasy se soutěskami a „komíny“ v kvádrových pískovcích. U východu z bludiště se dozvíme něco o geologii KOKOřínska. Mezi hájovnou a bludištěm pro mě nastala „horká“ chvilka – cesta po skalách najednou zmizela v průrvě mezi dvěma pískovci a jako opora byl k dispozici pouze řetěz. KOKO i Káťa si s tím poradili naprosto v pohodě, (14_KoKina_IMG_5845web) (15_KoKina_IMG_5848web) (10_KOKO_IIMG_7464web) ale já ...takovou klepotici lýtek jste ještě v životě neviděli. Za prvé jsem se bála otočky, která byla nutná a za druhé jsem viděla, že se za námi řítí dvě slečny a dostala jsem se do časové tísně a bylo to ještě horší. Pomohla mi s tím Káťa, která mi vzala batoh a radila, kam mám šlápnout. UFF!! KOKO dělal moje „poslední“ fotky...(11_KOKO_IIMG_7470web) I v bludišti mi bylo neveselo, truchlivo … některé uličky mezi stěnami skal byly tak úzké, že i méně ramenatý mužský by měl potíže. Takže KOKO šel stranou. (18_KoKina_IMG_5856web) Za hájovnou odbočíme vpravo na polní cestu, která nás dovede ke ŠVÉDSKÉMU VALU. Roku 1643 zde tábořilo švédské vojsko, a val tak sloužil především k obraně jeho ležení. U valu se mohou děti i dospělí vžít u repliky historického vojáka. Zároveň si zde můžeme odpočinout a dozvědět se něco o lesní fauně. Poté scházíme lesem k PRŮSEČNÉ SKÁLE.(12_KoKina_IMG_5841web) (09_KOKO_IIMG_7448web) Jde o starou kupeckou cestu, která byla vytesána hluboko ve skále pravděpodobně již kolem r.1500, údajně byla využívána i švédskými vojsky během třicetileté války. Pokračujeme v sestupu až ke dvěma nejznámějším skalním útvarům: OBŘÍ HLAVĚ A ŽÁBĚ.(07_KOKO_IIMG_7443web) Katka tedy žábu políbila, ale zakletý princ to evidentně nebyl.(11_KoKina_IMG_5839web) Po úzké stezce scházíme k rozcestí u Faraona. FARAON hlídá vstup do skalního města a je lezecky nejpopulárnější skálou na Mšensku. (06_KOKO_IIMG_7435web) Nad Faraonem je situováno odpočinkové místo s panelem o lesní floře. Dále vystoupáme na vyvýšeninu s krásným pohledem na Mšeno. Odtud už klesáme cestou mezi poli ke Mšenu, kde míjíme kapličku svatého Antonína.(03_KOKO_IIMG_7424web) U ní je umístěn poslední naučný panel. O historii Mšena.(07_KoKina_IMG_5823web) Jdeme okolo Městského koupaliště z roku 1932 (05_KoKina_IMG_5819web) a poté už jen mírné stoupání a jsme zpět v centru města. Městské koupaliště bylo jediné, co si Kačka z výletu před 15 lety pamatovala, jak sama říkala. I když naše vzpomínky byly zkreslené – mysleli jsme, že koupaliště bylo na rovině a plot okolo byl nižší. Po absolvování trasy jsem šla zjistit do infocentra odkud nám jede autobus do Prahy, KOKO a Káťa si dali zmrzku. Zastávku autobusu jsme našli v pohodě a jelikož jsme měli do odjezdu ( 16:40hod. ) ještě skoro hodinu, dali jsme si v hospůdce Pivo z hor – Holbu. ( jízdenka na přímý autobus Mšeno – Praha pro 3 osoby 261Kč )

Výlet se vydařil, včetně počasí. Prostě nádhera! Určitě stojí za to a určitě s foťákem. Přejeme dobré světlo všem, kdo se na tento výlet vypraví.

 

 

 

 

Náhledy fotografií ze složky Cinibulkova naučná stezka